ADEPTKA DEVÍ

Nejprve jsem se musela stát matkou, abych se mohla stát ženou... 

Nejprve jsem se musela stát matkou, abych se mohla stát ženou. Což je lehce paradoxní situace, nemyslím si ale, že bych v naší společnosti byla ojedinělým případem, bohužel. Ostatně jak to máte vy, milé čtenářky těchto řádků?

Po své první menstruaci po druhém porodu jsem se vydala na cestu objevování různých zákoutí svého ženství. Velká uvědomění v mém životě přichází po různých seminářích.

Na jednom velmi výživném se ukázalo, že nemám emoce. Moje reakce byla: „Cože? Ne, to není pravda!“ Nakonec jsem sama se svými emocemi začala pracovat a uvolňovat je. Úžasnými katalytátory tohoto procesu jsou mí synové. Dokáží mě tak dokonale vytočit, že po propuštění vzteku si dovolím odpustit i uzamčenou bolest. Mnoho slz proteklo a mnoho bolesti mohlo opustit mé tělo. Udělalo se víc místa pro radost.

Když očista, tak jedině z gruntu.

Začala jsem svou stravou, pokračovala emocemi a teď se zabývám více i svými myšlenkami. 

Na ženských masážích Mohendžodáro se mi fakt libí, že působí promyšleně na všechny úrovně – tělo, emoce, mysl až po ducha. Masérka mě velmi jemně a přirozeně provádí po této cestě, kde je každý krok stejně důležitý. Pomalu mě vede k sobě, ke štěstí, které mám ukryté v sobě, k lásce, prostě ke zdroji.

Mou oblíbenou masáží je Lakšmí
- masáž prsou -

Miluji především její prožitkovou část. Pomohla mi přijmout moje prsa, o kterých jsem si myslela, že jsou moc malá, vykojená. Dokonce jsem měla pocit, že vlastně ke mně ani nepatří, když si je na několik let přivlastnily moje děti. Díky postupnému uvolnění těla předchozími masážemi si mohu velké finále – opravdu dlouhé a pomalé, jemné a laskavé kroužení na hrudi – plně užít.